Bolestivá rána slovy
23. 6. 2011
Dost dlouhou dobu čekám, než Michael konečně otevře své průzračné oči a podívá se na mě. Zamračím se nad jeho nechápavým pohledem, akorát mě takhle naštve ještě víc. „Gabrieli, co to děláš?“ zeptá se mě neobyčejně tiše a podřízeně. „Co asi prcku. Říkal jsem, že si musíme o něčem promluvit,“ zamračím se na něj, „ta rada byla jen zástěrka, jak tě vylákat z pokoje mimo signálů na jídlo.“ Trošku se na mě zamračí a pronese zvláštním tónem: „Ale proč to děláš? Copak jsem ti něco provedl?“ upře na mě svůj pohled. Nevím proč, ale mám pocit, že hluboko v jeho očích jsem zahlédl beznaděj a zmatení. „Proč?! Víš vůbec, jak jsou mi nepříjemné tvoje myšlenky?“ zaječím na něj a bezmyšlenkovitě mu vrazím facku, až otočí hlavu. Ani nečekám, až mi odpoví a pokračuju. „Víš, jak je to nechutné?! A ještě si dovoluješ přímo za mými zády si říkat takové úchylnosti!!“ zaječím hystericky, načež mu vrazím pěst do břicha. Na ruku mi dopadnou malé kapky krve, ale vůbec to neřeším. Jsem na něj příliš naštvaný, na to abych ho nechal jít nebo abych ho litoval. „Už několikrát jsem ti říkal, že tě nemiluju!!! Já tě nenávidím, stejně jako ostatní!!! Rozumíš tomu, nebo ti to snad mám do té hlavy narvat!!!“ zařvu na něj. Jen skloní hlavu, a mlčí. Dost mě udivuje, že se nebrání, obvykle štěká po všech čertech, jen aby uhájil svůj názor. Chvíli rozdýchávám svoje rozhořčení, když si všimnu křišťálových kapek slz, které dopadnou na zem. „Hmm… ale podívejme, i sám velký Michael má city,“ pronesu bezcitně do ticha. Nepodívá se na mě, hlavu má sklopenou až k zemi, kterou skrápějí slzy z jeho očí. Je mi to jedno, jen chci, aby mě nechal na pokoji. Otočím hlavu po zvuku dveří a usměju se na svého milence. „Ahoj zlato, myslel jsem si, že se sem, jako jediný dostaneš“ přitáhnu si ho k sobě a přímo před Michaelem ho políbím. Kupodivu na to vůbec nic neřekne, jen víc sklopí hlavu. Musím říct, že teď vypadá fakt zoufale. Odtáhnu se od Laurina, dojdu k němu a odvážu ho ze židle. „Vypadni a nechoď mi na oči jasný?!“ zavrčím na něj a otevřu dveře. Jeho nešťastné oči se do mě zaboří jako dvě dýky, ale i přesto odejde bez jediného slova. Odfrknu si a zavřu za ním. „Zmetek jeden“ tiše pro sebe zamrmlám, než mě obejmou Laurinovi ruce zezadu a uslyším jeho uklidňující hlas.
Dlouhou dobu spím ve tmě, než otevřu oči a pomalu se podívám na Gabiho. Téměř okamžitě se podívám nechápavě kolem, kde to vůbec jsem. Dojde mi, že Gabi je asi hodně naštvaný, tak se jen tichounce zeptám, co to dělá. Dostane se mi od něj kousavé odpovědi, že říkal, že si musíme promluvit. „ta rada byla jen zástěrka, jak tě vylákat z pokoje mimo signálů na jídlo“ zaslechnu a posmutním. On lhal, aby mě dostal mimo pokoj a mohl si se mnou promluvit to je vážně milé co. Jen se na něj podívám neutrálním pohledem, když na mě začne křičet hned, jak se zeptám, proč to dělá. „Proč?! Víš vůbec, jak jsou mi nepříjemné tvoje myšlenky?“ zaječí, vzápětí mi přiletí silná facka. Nejsem schopný ani otočit hlavu zpátky, tohle jsem vážně nečekal. Chci něco říct, jenže mě nenechá a pokračuje ve výlevu vzteku. Ani pořádně nezaregistruju, co mi řekne, protože mám pocit, že jeho pěst mi proletěla celým žaludkem. Vykašlu trošku krve, některé kapky dopadnou na jeho ruku, ale on dělá, jakoby to neviděl. Jako by mu to bylo všechno jedno, hlavně ať vím, co si myslí. „Už několikrát jsem ti říkal, že tě nemiluju!! Já tě nenávidím, stejně jako ostatní!!! Rozumíš tomu, nebo ti to snad mám do té hlavy narvat!!!“ zařve na mě. Tahle slova mě bolestivě zasáhnou do srdce. Ani nevím, jak se tváří, když mi z očí pomalu stečou první slzy. Ne, nedokážu je držet v sobě tohle je až moc bolestivá rána i pro mě a mojí masku arogance. „Hmmm… ale podívejme, i sám velký Michael má city“ pronese bezcitně na mou adresu. Zem pode mnou pomalu skrápí víc a víc slz, tolik to bolí. Teď jsem přišel o poslední naději na šanci. On mě nenávidí, tak jako zbytek andělů v tomhle společenství. Mezitím, co jsem zabraný do těchto myšlenek, k nám dorazí Laurin. Gabriel ho hned obejme a políbí, přesně tak abych to viděl a nemohl nic dělat. Smutněji skloním hlavu, když mu řekne zlato, ani nevnímám, že mi rozváže ruce a pustí mě. „Vypadni a nechoď mi na oči jasný?!“ zavrčí na mě hodně zle. Nešťastně se na něj podívám ubrečenýma očima a jdu pryč. Neřeknu mu vůbec nic, nestojím o další ránu pod pás. Pomalu dojdu do svého pokoje, kde se zhroutím zdrceně na postel. Naplno se rozbrečím, tohle už je vážně zákon schválnosti. Toho koho miluju, mít nemohu, a mě nemiluje nikdo. Ironie osudu že? Přejedu si prsty po naběhlé tváři, i když se moc nesnažil, tak ta facka bolela naprosto stejně jako jeho slova. Stočím se do rohu postele a obejmu plyšáka, kterého jsem kdysi dávno dostal od jediného člověka, který mě kdy doopravdy miloval. Opustil mě, hned jak se dozvěděl, že jsem anděl. A řekl mi naprosto to samé, že mě nenávidí, stejně jako ostatní lidé a andělé. Že to všechno byla jen lež, abych měl pocit, že nejsem sám. Nikdy jsem ho nedokázal nenávidět, a i poté co mi tohle řekl, jsem nebyl schopný se na něj zlobit. Byla to rána, ale já hlupák neřekl vůbec nic. Jen jsem tam stál a díval se za ním, jak odchází. Tenkrát mě utěšoval Gabi, a v tu dobu jsem se do něj zamiloval. Jenže on mi pak oznámil, že miluje Laurina, vězeňského strážného, oblíbeného mezi všemi. Nesl jsem to hodně těžce, až moc těžce, proto jsem se schoval do téhle schránky arogance a nezájmu. Ale pořád jsem doufal, že jednou mi dá šanci ukázat mu, jaký doopravdy jsem. Jenže teď ta šance zmizela a já jsem znovu na dně. Položím si hlavu na kolena, z očí mi znovu stečou slzy bolesti. Schoulím se víc k sobě do nešťastné hromádky. Znovu brečím kvůli lásce. A znovu se z toho budu muset dostat sám….
Komentáře
Přehled komentářů
To je vážně užasnej dílek narazila sem na tuhle kapitolovku teprv dneska ale je vážně užasná :) už se těšim na další dílek
Páni ^^
(Callisto, 24. 6. 2011 15:40)Nechodila sem sem čist protože lili řikala že nemá na psaní čas. ALe musim říct že tenhle cyklus je naprosto užasnej vážně se ti moc povedl Tero ^^
X_X"
(Nero, 24. 6. 2011 14:34)Chudák michael vim že se choval jak hajzl ale i tak je mi ho líto T_T ..jinak užasná kapitolka moc se těšim na další :3
To je úžasný
(Bubulka, 24. 6. 2011 20:04)