Příjezd lovce
„Nech ji laskavě na pokoji, ty hajzle!“ zamračím se na něj.
Kluk zvedne hlavu a podívá se na mě smaragdovýma očima. Mám pocit, že z nich srší smutek a neštěstí, ale to se mi určitě jen zdá. Zvedne se a ožene se po mně křídlem. Lehce uhnu a zasáhnu ho rukojetí meče do břicha, až hekne, drápy na svojí ruce mi zarazí do ramene. Zamračím se a znovu ho uhodím, ale tentokrát se nenechá. Jen zasyčí, roztáhne křídla a odletí pryč.
„Hm..ty budeš pěkný oříšek,“ pousměju se, ošetřím ženu a dopravím ji domů. Uklidím stopy po krvi, po boji a zamířím k malému bytu. Otevřu dveře a nakrčím nos. Ten smrad je nesnesitelný!! Kočka mi seskočí z ramene a podrážděně zaprská. Rychle uklidím a zapadnu do postele. Dlouho do rána přemýšlím nad tím klukem, než zavřu oči a usnu.
„Ahoj Kori, konečně jsi tady,“ usměje se na mně a mávne.
„Ahoj..k-kdo to je?“ vyvaleně koukám na toho kluka a asi se kurevsky červenám.
„To je Rai, můj kamarád. Přijel nám pomoct s tím andělem,“ zakření se šibalsky.
„Těší mě..“ vykoktám, a natáhnu k Raiovi ruku. Ten se jen usměje, stiskne mojí ruku a představí se. Nervózně se pousměju a koukám mu do očí. Ztrácím se v jeho modrých očích. Ani si nevšimnu, že za mnou stojí Kyoshi a nešťastně náš hlouček pozoruje. Rai se na mě mile usměje a pak se otočí k Tadaemu a něco mu řekne.
„Jo jasně, jdeme do třídy, pojď Kori. Než si támhle křídlo vykouká oči,“ ušklíbne se, chytne mě za ruku a táhne do třídy. Kouknu po Kyoshim a ušklíbnu se.
„Počkej chvilku,“ zašeptám mu a zastavím Raie. Ten udiveně koukne, ale nic neřekne a usměje se na mě.
„Raii, nechceš se mnou chodit?“ zeptám se ho nevinně a usměv. Vykulí oči a pak se začne smát.
„Ale jistě, takého hezkého kluka přeci nenechám utéct,“ usměv a obejme mě. Spokojeně se k němu stulím a upřu pohled na Kyoshiho. Je zřetelně vidět jak má oči skelné, jakoby uslzené. Jen se ušklíbnu a políbím Raie na tvář. Kyoshi má smůlu, líbí se mi, ale to co jsem viděl mě odpudilo. Je to zrůda, navíc mi ublížil.
„Jdeme do třídy šup,“ zasměje se Rai, vezme mě za ruku a jdeme společně do třídy, aniž bychom si všímali Kyoshiho jak tiše a poraženě odchází od školy pryč.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, náhodně jsem našla tvůj web a jestli jsou všechny tvoje povídky jako tahle tak je to super. Sice je zatím moc smutná, tak doufám, že se to časem změní. :)
Re: Moc hezké
(Tero-chan, 3. 3. 2012 14:08)Ahoj Luci, tenhle web není jenom můj, ale ještě kamarádky takže ne všechny povídky jsou takové =). většinou kapitoly z mojí ruky jsou trochu smutnější ale vždycky nakonci dopadnou dobře =)
..................
(Rhea, 29. 2. 2012 23:21)Je mi Kioshiho líto. Ale proč zabíjí tak brutálně? Každopádně se moc těším na další dílek. :-)
nieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee
(Kik, 28. 2. 2012 9:50)joj ;(((((( Chcem pokračovanie ! To nie je možné! HCudák !!!!!!!!!! ;(((
uá
(Mysticia-sama, 27. 2. 2012 20:32)Prosím, prosím, já cu další dílek... bylo to úžasný, ale Kyoshiho mi je líto
Moc hezké
(Lucka, 3. 3. 2012 13:22)