Secret for Souls

Objasnění

„ Radši si sedněte.“ Poslechl Gabriel a sednul si.

„Takže vše začalo, když jste se narodil. Váš otec dostal spoustu nabídek na zasnoubení. Vaše zasnoubení, ale odmítnul všechny. Protože chtěl, aby vaše manželství bylo z lásky. Měl jste mít možnost výběru. Pak byl několik let klid až do vašich sedmých narozenin. Tehdy když všichni byli na oslavě a vy jste už spal. Někdo se vloupal do hradu a unesl vás. Hodil vás dolu z ostrova a skočil za vámi. Proto jsme nedoufali, že žijete.“ Zakončil své vyprávění. Zíral jsem na něj jako kdyby z toho ostrova spadnul sám a ještě k tomu na hlavu.

„Takže jestli to chápu dobře. Vy tvrdíte že jsem přežil pád z takoví výšky.“ Gabi kývnul hlavou souhlas.

„A ještě si následníkem trůnu v říši Andělů.“ Vesele zašveholil Ryu. Protočil jsem oči.

„A odkud jste spadli vy?“ Zeptal jsem se, se zájmem. Oba dva na mně hleděli jako na růžového ufona s modrými puntíky.

„Tak, abyste to pochopili! Vy jste se zbláznili?!“ Zavrtěli hlavou, že ne.

„Takže vy mi tvrdíte, že mně unesli a jsem následníkem trůnu v téhle říši? Tak mi tu netvrďte, že jste normální, protože to vy stoprocentně nejste !“

„ Ne vážně je to tak. A normální jsme.“ Zavrčel Ryu. Protočil jsem oči v sloup.

„ Srážka s blbcem je náročná, ale srážka s šílenci přesvědčenými o své pravdě se rovná výbuchu atomovky.“ Od dveří se ozval zvonivý smích. Z kterého mi naskočila husí kůže. Ten  ehm.. člověk, nebo co byl měl nádherně zvučný hlas, ale tak nějak z něho sál chlad. Otočil jsem se ke dveřím a ohromené zůstal zírat na černovlasého elfa s neurčitou barvou očí.

„Další šílenec to mi ještě chyběl. Budu hádat. Že ty jsi…“ Nenechal mně domluvit.

„Zair král elfů, upírů, démonů, a jiných tvorů noci.“ Představil ho Ryu a dál ho probodával pohledem. Zair zvednul jedno obočí a posměšně si odfrknul.

„Ty si tu taky? Ani bych si tě nevšimnul.“ Gabriel se ke mně naklonil.

„Oni dva se moc nemusí.“ Šeptnul mi tiše.

„Zair.“ Tiše sem šeptnul a hleděl na svého  zachránce.

„Proč bych tu neměl být. Michael je můj nejlepší kamarád a vyrůstali jsme spolu. To ty tu nemáš co dělat.“ Došel až k Zairovi a píchnul ho prstem do hrudníku. Vypadalo to dost vtipně, když si vezmete, že Zair byl o hlavu vyšší než on.

„Vážně? Ani bych neřekl. Chceš znát důvod, proč tu jsem? Určitě ano že? Michaely co kdybys jim to pověděl?“  Pohledy všech se stočili na mně. Najednou jsem nevěděl co říct. Utopil jsem se v Zairovích tmavých očích připadali mi jako temnota nekonečná a chladná. Přál jsem si ty oči donutit se usmívat.

„No tak asi vám to řeknu já.“ Přešel ke mně. „Jsem tu kvůli tomu že..“ Stoupnul si přede mně byl o hlavu a pul vyšší než já. „ Mi tu někdo dluží svůj život. Že?“ Hleděl mi do očí. Nezmohl jsem se na jediné slovíčko.

„Jak to myslíš? Ted se vrátil. Nemohl si stihnout mu zachránit život.“ Zavrčel Ryu.

„Jasně teď jsem mu ho nezachránil. Je to skoro 2 roky zpátky.“  Kývnul jsem na souhlas, když se ke mně otočili. „ To já jsem ho sem dovedl.“ Ušklíbnul se. „Ale dost tito trvalo nechal jsi mně čekat dlouho.“ Zavrčel na mně. To mně probralo ze zasnění.

„Tak sorry no. Kdybys to napsal hned mohl jsem tu být dřív.“ Naštvaně jsem ho probodnul pohledem. Začal jsi smát, přitáhl si mně za pas k sobě.

„Jsi drzí nemyslíš?“ Sklonil se na de mně a políbil. Ztuhnul jsem jako solný sloup.  A Když se odtáhnul vrazil jsem mu facku i když jsem měl problém se udržet na nohách.

Zair…

Otočím hlavu. Teda má docela ránu se mu musí nechat.

„To ty si drzí. “ Zavrčí. Když se zlobí je k zulíbání. Myšlenky jsou jediný, kde si dovolím se chovat aspoň trošku normálně a ne jako kostka ledu. Chytnu ho pevněji.

„Vážně?“ Zvednu jedno obočí. „Ani bych neřekl. Víš u nás to je tak že když někomu zachráníš život zasnoubíte se. Takže ty si můj snoubenec a za měsíc máme svatbu, ať chceš nebo ne.“ Políbím ho ještě jednou. „ Takže zlatičko za měsíc už budeš úplně můj a nic to nezmění.“ Samolibě se usměju a pustím ho.

„Co to teda ne!“  Naštve se. Ryu k němu dojde a dá mu ruku na rameno.

„Bohužel má pravdu nedá se s tím nic udělat.“ Smutně se usměje.

„Už chápu proč mi říkala neděkuj mi ale nenáviď mně.“ Koukne mi do očí. Usměju se.

„Hmm to ti řekla. To nechápu proč.“ Usmívám se.

„Já jo si hajzl. Nikdy nebudu tvůj! To se nestane!“ Řekne bojovně.

„To se ještě uvidí. Zatím se tu mějte.“