Secret for Souls

Sai…

Konečně škola. Nikdy bych nevěřil, že se budu tak moc těšit do školy.  Ale ty dva mi za jeden jediný týden stačili domluvit 20 rande.  Nekecám fakt 20 a nejhorší je že mě na všechny donutili jít.  A co je ještě horší všichni ti kluci byli typický  seme. Ale já nejsem uke! To rozhodně ne, i když občas bych se rád někomu schoval do náruče a nechal se ochraňovat. Ne! O jakých hovadinách to krucinal přemýšlím. Oba je zaškrtím jak Torua tak Rena.

„Saii.“ Uslyším Torua a hned jak ho vidím s nějakým klukem za zády, beru nohy na ramena no fakt o další seznámení a trapný rande nestojím. Proč ty dva nedokážou pochopit, že nikoho nechci!  Vážně nikoho nechci opravdu vážně! Doběhnu do knihovny, najdu si svojí oblíbenou knížku a zalezu si do rohu knihovny, kde jsou knihy o matematice tam nikdo nechodí, tak mám klid na čtení. Nasadím si brýle a začtu se.

Ryu…

První den v nové škole a hned si mě odchytne bratranec, že mi chce někoho představit. Nechám se od něj táhnout školní chodbou.

„Saii.“ Toru nadšeně vypískne a mávne na krásného kluka s delšími vlasy, ale ten hned jak ho zmerčí se dá na uprch. Toru podrážděně zaprská.

„Toru neprskej.“ Zasměju se. A posunu si brýle ke kořenu nosu. Bratrancovi bych to nepřiznal, ale ten kluk mně zaujal. Celý jeho postoj ala ledová královna je hraný. Na tohle mám čuch. Spíše mám až moc bystrý oči. Toru není jediný podivín v naší rodině. Já dokáži prohlédnout přetvářku.

„Budu chtěl sem ti představit Saie.“  Fňukne. Povzdechnu si.

„Proč ti na tom tak moc zaleží?“ Sai se na mně koukne a usměje se.

„Protože mě štve jak je v tomhle neoblomný. Nikdo nemůže být sám ať si tvrdí co chce. A musíš uznat, že na semeho se nehodí, to jsme se s Renem shodly.“ Chvilku si ho prohlížím.

„A co já s tím? Je to tvůj kámoš ne můj.“

„Protože je to přesně tvůj typ nebo né?“Zasměju se.

„Fajn to nebudu popírat. Ale já o vztah zájem nemám.“ Pokrčím rameny.

„To si budete rozumět on taky ne.“ Zašklebí se. Pozvednu obočí.

„To mi schvaluješ vyspat se s tvým kámošem? To je poprvé. Kde je tu knihovna? Musím si půjčit učebnice než si je koupím a ředitel říkal, že tam pár kusu je.“ Toru mi ukáže cestu a se slovy že musí za Renem, zdrhne. Pokrčím ramena a dojdu do knihovny. Knihovnice mi napíše čísla polic, kde učebnice najdu. Vydám se je hledat. Všechny najdu hned a zbude mi jen poslední a to učebnice algebry. A jak zjistím to je úplně vzadu knihovny. Ale co je ještě větší překvapení s knížkou v klíně tam sedí Saii, Konečně si ho můžu pořádně prohlédnout.

Polodlouhé vlasy barvy medu, které se mu lehce vlní. Krásný obličej s jemnými rysy ale ne až tak moc. Malí nosík, velké zeleno-modré oči skryté za stříbrné obroučky brýlí a rty svádějící k hříchu. Docela vysoký, ale i tak asi o půl hlavy menší než já. Postavu dost hubenou, ale vypracovanou ne zas moc, ale tak akorát.  Hned mi v mysli vyvstane spousta hříšných představ.

„Musíš na mně tak zírat.“ Zavrčí na mně a tím mě vytrhne z představ. Ještě jednou ho zhltnu pohledem.

„Nezíral bych, kdyby sis zapnul tu košili. Takhle to svadí k tomu se na tebe koukat. A ne jen to.“ Zavrním a v očích si nechám problesknut touhu, aby věděl, jak sem to myslel. Na chvilku se zarazí, prohlídne si mě od hlavy až k patě.

„Fajn.  Tak předveď, co dovedeš?“ Vybídne mě a odloží knihu. Nenechám se dlouho pobízet. Skloním se k němu pro polibek.

Sai…

Polibek mu oplatím a za kravatu si ho přitáhnu blíž. Když mi zajede dlaní pod košili a druhou do kalhot sem ztracen.  Naprosto se mu odevzdám. Jeho rty na mojí nahé kůži mě málem dovedou k šílenství.  Vzmůžu se akorát na vzdychání. Ani neprotestují, když mě vytáhne na nohy a opře o výklenek. Opřu se rukama o parapet, vystrčím na něj zadeček. Nenechá se dlouho vybízet  aby dodělal to, co jsme začali. Když oba vyvrcholíme a vydýcháme se. Bez jediného slova se oblíknu, vezmu si knížku a zmizím jak para nad hrncem. Mám o čem přemýšlet. Nejsem uke! Ale po tomhle si musim přiznat, že možná trošičku uke budu. No trošičku víc. Vlastně když to tak vezmu až na pár vyjímek sem vždy uke.

Zajdu si do sprch. Kde narazím na kamoše s kterým občas spím. „Ahoj Andy. Chceš od toho problému pomoc?“ Zavrním mu do ucha. Otočí se ke mně.

„Že se ptáš.“ Koukne na něj a hned se dám do práce.