Kapela
Kapela
Šel jsem do hudební místnosti. Už cestou sem slyšel Requiem for a dream na piano. Znělo to tak osaměle tak sem vešel a bez dovolení se přidal na housle. Hráli jsme spolu, dokud písnička neskončila. Sklonil jsem housle a pohlédl na kluka co sem viděl už jednou na vrátnici. Měl přivřené oči a hlavu zakloněnou. Než sem stihl, promluvit od dveří se ozval potlesk.
„Rene nevěděl sem, že hraješ na housle nechceš se přidat k nám do kapely?“ Vešel vysoký černovlásek. Chvilku jsem na něj hleděl. „Toru už máš dopsanou tu písničku pro Yukiho?“Přešel k chlapci za pianem. Otočil jsem se na něj.
„Toru?“ Troufl jsem si k němu dojít. Lin se na mě podíval a pak na Toru.
„Aha ty si to nevěděl.“ Uchechtnul se. „Jo tohle je naše ošklivka. No nic nechám vás o samotě. Toru a dopiš to prosím.“ Odešel z místnosti. Přešel jsem k chlapci. Mezi prsty jsem vzal pramínek jeho vlasů a přiložil jsem si ho k ústům.
„Proč se skrýváš za maskou ošklivky?“ Sklonil jsem se k jeho tygřímu oušku. Otočil se na židličce a koukne mi do očí.
„Proč asi?“ Zatahá se za ouško. „ Jsem zrůda. Radši se budu převlíkat za ošklivku než tohle.“ Sklonil se k němu blíž.
„Nejsi zrůda. Si s nimi děsně sexy.“ Zrudnul. Pohladil sem ho po tváři. „Čekal jsem, že spíš řekneš že to děláš kvůli lásce nebo tak něco.“
„Si blbí.“
„Už to tak asi bude.“ Zasmál jsem se a narovnal. V tu chvíli jsem zapomněl na tu sázku. Vážně jsem se do toho tygřete zamiloval. Ted zbývalo mu to dokázat.
„Že tohle nikomu neřekneš.“ Prosebně se na mě podíval. Jeho ouška byla smutně skloněná. Neodolal jsem a políbil ho do vlasu.
„Bude to naše malí tajemství. Slibuji.“ Roztomile se červenal.
„Děkuju“ Špitnul. „ A teď k té nabídce chceš s námi hrát v kapele?“ Zamyslel jsem se.
„Proč ne. Co vůbec hrajete za styl.“ Toru se usmál.
„Hádej.“ Zasmál sem se. Takový hravý výraz, který se usídlil na jeho tváři. Byl děsně roztomilý.
„Hmm..“ Zamyslel jsem se. „Rock?“ Zavrtěl záporně hlavou. „ Tak teda klasiku.“ Zas ne. „ Tak Goticky rock.“ Usmál se.
„Popravdě ani nevím co hrajeme za styl asi takovou směsku všeho.“ Začal hrát na piano melodii. Byla to romantická píseň to sem z melodie vyčetl. Neváhal jsem a po chvilce se k němu přidal.
„ Jsi můj perfektní anděl. Žiju jen pro tebe. Pro úsměv na tvé tváři. Srdce mé dávám ti. Bud jen můj Anděli. A já ti dám vše po čem toužíš. Refrén 2x: tak tě prosím usmívej se na mě . Daruj mi své srdce stejně jako já dal ti to svoje. Anděli bud jen můj a nikdy mě nezraď.
Zachraň mou duši od samoty, od krutosti, které podléhala než jsem tě poznal. Ach anděli můj. Co mám udělat pro tvůj úsměv co budeš chtít, abych ti dokázala svou oddanost a lásku kterou k tobě chovám . Zachránil jsi mě tak mi dovol tě milovat a ochraňovat do skonaní světa.“
Dozpívá poslední slova a ještě chvilku hraje na piano. Skloním housle.
„Nádherný, ale na text písně trochu dlouhý.“
„Jo to jo.“ Přestane hrát.. „ Ale já rád věci co nikdo nepoužívá je lepší že to nikdo nepoužívá aspoň budeme jediný.“ Zazubí se. Musím se zasmát.
„Dobře a to budeš Yukimu zpívat ty?“ Kývne na souhlas. „Asi začnu žárlit. O mně žádnou hezkou písničku nemáš.“ Nadhodím s úsměvem. Zčervená a skloní hlavu. „Nebo snad máš?“ Dojdu k Toru a vezmu mu sešit. Začnu v něm listovat a vážně tam najdu text o sobě.
...
(Frux, 21. 4. 2012 17:19)